V 17 letech pracoval jako kuchař a zároveň byl
náhradním brankářem v klubu Racing. Po svých 18. narozeninách
přestoupil za 10.000 liber do Stoke City. V srpnu roku 2002 byl nejprve
vypůjčen do Bristolu City a poté do Tivertonu, po třech měsících už byl
ale zpátky ve Stoke. Fosterův největší problém totiž byl, že měl před
sebou velkou konkurenci - dva kvalitní gólmany, a to bývalého
holandského brankáře Edda Goeye a bývalého gólmana Evertonu, Steva
Simonse.
V roce 2003 si během tenisu Foster vážně poranil
kolenní šlachy a byl mimo hru 6 měsíců. Když se dostal zpět do formy,
šel znovu na hostování, nejdříve do Stafford Rangers a pak do
Kidderminster.
V lednu roku 2005 udělal další velký krok ve své
kariéře a odešel do Wrexhamu. Zde Foster hrál se synem Alexe Fergusona
Darrenem. Foster Darrena velice zaujal a ten hned svého otce informoval
o tom, jaký je Ben skvělý hráč. Sir Alex Ferguson se tedy na Fostera
zaměřil a poté, co Ben pomohl Wrexhamu vyhrát LDV VansTrophy, se
rozhodl gólmana koupit. Odstupné za Fostera činilo 1 milión liber.
Foster s United podepsal čtyřletý kontrakt, avšak ihned po svém
příchodu do Divadla Snů byl zapůjčen na celou sezónu do Watfordu. S tím
se počítalo, že po roce půjde opět o ligu níž. Opak byl ale pravdou a
Watford se dostal do Premierleague především zásluhou Bena Fostera.
Ve
finále play-off o postup do Premier League totiž Watford porazil Leeds
vysoko 3:0 a Foster udržel v zápase čisté konto. Foster prožil skvělou
sezónu, což dokázal i fakt, že byl čtvrtou volbou na post brankáře pro
výběr anglické reprezentace na MS06. Sezónu 2006/2007 stráví Foster
opět na hostování ve Watfordu.